Ringo_26.2.2011
Letos, jsme se na Ringo těšili už hrozně dlouho. Každý dolaďoval formu, a u některých to došlo až tak daleko, že s Ringo-kroužkem i spali (Nijak). Proto jsme se v sobotu 26.2.2011 brzy ráno, jen s malým desetiminutovým zpožděním sešli na nádraží v Rožnově. Oproti minulým rokům jsem jeli auty, takže jsme konečně byli pány svého času. Nějak často se mi tady objevuje slovo „jsme“. Takže, po doražení na místo, se už šlo do tělocvičny, protože bylo nějaké zpoždění… Zlaté Šípy ho měly.
No a potom už nám nic nebránilo, zapsat se u místních zapisovačů. Náladu všem zlepšil Ovečka, který koupil čtyřistapětašedesáti gramovou čokoládu, za cenu třistapětašedesáti gramové, což byla určitě výhodná koupě, ale nebudu předbíhat, v té době jsem ještě nevěděli kolik si sní užijeme srandy. S tou čokoládou.
Dokázali jsme dát dohromady pouze tři týmy, avšak nadupané mistry na své řemeslo. Náš tým ve složení: Nijak, Muf, Riki, směle pokračoval v notování názvu ovčáků čtveráků, takže tím pádem, jsme se tento rok jmenovali: „i tu čočovičku“ (doteďka nevím co to ta čočovička je, proto nakonec eseje hodím odkaz na web, kde si o ní budete moci něco přečíst.
Druhý tým ve složení: Ovečky, Dolka a Jezáka, který se za námi po dlouhé době zase podíval a zjistil, že přátelství je někdy víc než láska se jmenoval: „Prohibice“ pro svůj kategorický odpor k alkoholu, který, je všem velice dobře u těchto tří znám. Bohužel ve skupině starší, jsme nenaplnili plnou početní hranici, takže v týmu, který se jmenoval: „ruský protlak“ nastoupil jen Rusáček a Rajče. Musím podotknout, že naší psychickou podporou byla Verča Veve Kulišťáková, jenž se starala o logistiku, focení, čas, správnou života správu, a dokonce i kalorie obsažené v cereálních tyčinkách. Během celého dne, byl ovečka smutný, z něčeho a nám se nepodařilo zjistit, z čeho to tak mohlo být…možná z velké modřiny na ruce, kterou utržil při darování plazmy, kdy se bál že ho na lůžku někdo vycucne, podle svých slov.
Klání tedy započalo ve velkém stylu, kdy jsem vyhráli první zápas a pak všechny následující…jeli jsme na Velké Vlně Vítězství, která se snáma táhla jak sopel až do finále. Ale na to, jak dopadlo finále si budete muset počkat, protože první bych rozebral hru týmu jménem „prohibice,“ kteří obsadili skvělé čtvrté místo, což byl docela průměrný úspěch, vezmeme-li v potaz, že celá naše skupina disponovala jedenácti týmy. Tolik k jejich krásnému čtvrtému místu. Rozepisovat zásluhy všech by mi trvalo hrozně dlouho a vy víte, že kdybyste mě hecli, tak bych to i udělal, ale myslím že na to bude dost času někdy někde u ohňů v širých láních… Proto ještě zmíním, že tým „ruský protlak“ bohužel na zlaté trenky taky nedosáhnul a proto se o něm právě u těch ohňů moc tradovat nebude. Oba hráči byli podle našeho Vevekouče skoro na stejné úrovni, ale prokoučovali to, díky jejich chybějícímu kamarádovi, který tam právě nebyl.
A nyní už naše finále. Dostali jsme proti sobě docela silnou partičku, kterou sme však rozebrali a v konečném důsledku ztrestali jak malé holky… Výhra vysoko Dva k Nule hovoří jasně pro nás. Díky tomu, nám bylo umožněno ponosit zlaté treny, neúžasnější a nejopěvovanější relikvii sportovního světa. Léta Páně 2011 jsem Já Riki ponosil zlaté treny. Tento citát tady zůstane i když ze mě už dávno bude prach… Ale dost sentimentality, došlo na předávání, kde Nijak vystřihl krásnou hvězdu zakončenou dvojitým tulupem, Muf se velkovezírsky prošel po pódiu k tomu určenému a já dostal pusy od sličných asistentek. Znáte to, kytky, fanfáry, autogramy… Nebylo divo, že sme byli docela rychle unavení a nastoupili jsme do svých vozů směr Rožnov, potažmo Zubří. Tak skončil další ročník zlatých trenek. Příští rok…kdo ví…kdo ponosí…a kdo neponosí…
